pokračovanie 1

Nuž,  lidskou bytost, chudý šat vzít mohu,

jejž měl jsem, když mne v Getsemane jali, vždyť jinak by mne ani nepoznali."

Tak   lidské tělo na sebe vzal Pán,

a kráčel   tam, kde stkvěl se Vatikán,

 a v duchu přemýšlel, jak nepoznán

v tom  věčném  městě  bude  uvítán.

 A žas'. —

„Mně ložem — jesle u Betléma, zde ústa nad nádherou trnou němá,                 a zde že bydlí náměstek a sluha můj ?"       Chce dále jít, když vstříc mu zahřmí:

„Stůj!

Kde listy máš, jež dovolí ti blíže?

I král i císař, velmož, princ i kníže

smí teprv  po těch schodech kráčet výše, když má, co Svatý Otec podepíše."

Tak mluví statný Švýcar svaté stráže.

„Já řek' jsem  ti. co povinnost mi káže,

jdi odkuď s přišel. Nedbá Otec Svatý těch hostů, které kryjí vetché šaty!"

Pán Kristus sluchu nevěří a trne,

že v uvítanou slova taká hrne

  mu již ten  žoldnéř. —

V duchu Jemu zdá se,       že ocitl se v Caesarů těch čase,                kdy hydra pohanství krev svatých pila          a  tuto zem jí stokrát porosila.

 „Nic,  ani tato svatá legie tu   zdejší  bědu   zlatem   neskryje    

    ."Slyš, synu!" - praví Kristus k námezdníku, „mne dále pusť, a z cesty odstraň píku,   vždyť plnomocníka bych rád zřel svého,    jenž zde snad úpí v moci vládce zlého       Ten asi vězní houfy věrných spolu,

jak  starý  Caesar  z doby  apoštolů.
 Jsem Kristus sám !" —
                                    Muž pohled' na něj plaše

a začal drmolit své Otčenáše.

Pak, ačkoli mu Kristus ponížený

se nezdál býti hoden oné ceny,

přec řekl mu:

                         „Zde   nebydlí   zlý   Caesar,

ale Svatý Otec, král všech světa králů,
ten nejsvatější jemuž vzdávám chválu,
já k jehož cti zde stráží stojím denně."
'A nakloniv se, šepce udobřené:

„Stráž tělesná, jíž šat mne tuto zdobí,

jen jednoho zde střeží vězně doby,

neb nejvýš ty. kdo skutky kacířskými

a bludným učením neb slovy svými

na spásu duše zapomenout chtěli.

Leč líbíš se mi_; příteli ty smělý;

Jsem dobrý Švýcar, proto dám ti radu:

Jdi   tamhle výš  a nalezneš   as vzadu,

kde vrchní komoří má kanceláře.

Snad  sželí se mu pokorné tvé tváře

a pomůže ti!"

Kristus  kráčí plaše

a zdá se mu, že zas je u Kaifáše.

l šepce k sobě jeho ret:

„Můj  sluha,

ten jistě ve mně neuvítá druha.

Zde vše je skvoucí, všecko v zlatohávu,

já neměl jsem kdys, kam bych' složil hlavu;

zde chudý platí za nejhorší chásku_;

já byl jsem chud a kázal jsem jen lásku.

Já neměl stráže_; nežli na Golgatě,

a  ta  se přela o mém vlastním šatě.

Zde vězní — já byl vězeň, ukřižován.