Prinášame  jeden z málo známych literárnych skvostov  Viktora Huga

(v českom preklade)

 

KRISTUS VE VATIKÁNĚ        

Ač planul vroucí láskou k Otci svému,

Syn Boží chtěl zas jednou lidstvu všemu

v tvář popatřit a proto s trůnu slávy

se rozhod'  sestoupiti v lidstva davy.

Byl šťasten v Boha. Otce svatém lůnu,

 leč „Orémus", jež znělo k Jeho trůnu,

 mu nepatřilo již; ba Jeho jméno

ni ve mši nebývalo vysloveno,

když zvala číš, když sousto zvalo tělo.

Tak se i Bohu Otci, Duchu dělo.

Řek' Kristus Pán:

„Proč  lid můj zapomíná

na muky kříže Člověkova Syna?

Proč obrací se s prosbou k Matce mojí?

Proč před sochami světců lid se rojí

je vzývá; maje srdce pobožností vzňaté,

jak druhdy pohané své modly zlaté?

A mne již nezná víc, neb svoje břímě

teď skládá jen u mého sluhy v Římě, 

jenž více jest již prý než já — Pán jeho.

 Což by mne zapřel? — V srdci lidu všeho

což více pohanství než slova mého?

Chci do Říma, chci do věčného města,

 zda  tudy vskutku vede k nebi cesta,

zda náměstek můj, před nímž svět teď klečí,

o spásu dítek mých má řádnou péči,

zda nevzal  sobě to, co patří Bohu.

 

POKRAČUJ 

  

DOMOV