DOMOV

ČO SI MYSLIA ČESKÍ NEVERIACI? 

Vystrihli sme z predhovoru českej verzie knihy: Náboženství z opačného břehu od Edwarda Browsera, ktorá vyšla vo vydavareľstvew  EKO KONZULT , Bratislava

PŘEDMLUVA

 „A tu najednou nevěda, co činím, nemysle na to, jsem napsal: Nemá cenu žít, není-li Boha. A pod to jsem okamžitě napsal: A Boha není."

 (Krátené! Zdôraznenia textu redakcia MaT )

 Problém okolo křesťanských církví, a zejména církve římskokatolické, vznikl až (anebo už) za vlády Konstantina L Velikého. Tento římský císař (vládl od roku 306) Ediktem milánským roku 313 prohlásil křesťanství za povolené náboženství (sám křesťanem nebyl, přijal křest až těsně před smrtí z rukou ariánského, „kacířského" biskupa). Ve stejné době povýšil císař křesťanské duchovenstvo takřka na úroveň státních úředníků, a to znamenalo počátek vytváření státní cíťkve........

438 let po milánském ediktu se králem Franků stal Pipin Krátký.... V letech 754 až 756 porazil germánské Langobardy usazené ve střední Itálii. Dobytá území vydal Štěpánu III., který papežoval v letech 752 až 757, a přidal k nim navíc vládu nad Římem. Král Pipin i papež Štěpán III. byli oba poddanými Byzance. Pipin tedy dával, co nebylo jeho. Štěpán přijímal, co přijmout neměl a nesměl. Jejich postup měl být legitimován Konstantinovou donací, darovací listinou, adresovanou údajně Inocenci L (papežoval v letech 401-417). Podle ní měl Konstantin I. předat vládu nad Římem, Itálií a celou západní částí říše Římské právě římskému papeži.... Humanistický vzdělanec Lorenzo Valla (asi 1407-1457) dokázal, že tato donační písemnost není pouze padělanou listinou, ale jako celek formou i obsahem podvodným artefaktem...

Reformační hnutí za nápravu římského katolictví - počítaje v ně i husitskou reformaci mezi Mistrem Janem Husem a Janem Amosem Komenským — byly vlastně zápasem o obnovu elementární mravnosti v římském katolictví.

Katolictví má v Čechách, na Moravě a ve Slezsku špatnou pověst. Vděčí za ni předně svým latinským a protislovanským usměrněním, které se projevilo v dobách Velké Moravy. Vypovídají o tom zejména takzvané panonské legendy o Konstantinu Filozofovi a Metodějovi, pokud je správně přečteme v tom smyslu, že historickou pravdou je přesný opak toho, co kladného tyto texty vypovídají o latinských knězích včetně papeže.

- Je nesporné, že oba slovanští apoštolově byli na zpáteční cestě do Byzance osočeni z kacířství a že nedoputovali do Soluně, nýbrž že byli nedobrovolně zavlečeni do papežského Říma.

-  První z nich podlehl v Římě následkům utrpení, které podstoupil cestou.

-  Metoděj se vrátil na Velkou Moravu, kde zemřel a kde byly jeho „kacířské" tělesné ostatky zřejmě zhanobeny a zlikvidovány.

- Slovanští žáci Metodějovi byli po jeho smrti prodáni do otroctví, vykoupeni Byzancí a vykonali nezměrné civilizační dílo právě na slovanském Balkáně.....

- A byli to znovu někteří katoličtí spisovatelé, kdo v časech po diktátu z Mnichova roku 1938 vystoupil proti československé demokracii.

- Někteří katoličtí intelektuálové byli tehdy doslova přísloveční zejména svým antisemitismem! Konečně v řadách kolaborantů za druhé světové války stáli někteří odchovanci katolictví.

- Vzorné katolické vychování měl největší vrah českého národa Reinhard Heydrich,

-  státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava byl katolík Emil Hácha

- a mezi těmi, kdo byli souzeni za kolaboraci a odsouzeni k nejvyšším trestům, byl převor řádu maltézských rytířů Franz Werner Bobbe!

O údajném pronásledování římskokatolické církve za nacistické okupace nelze vůbec hovořit.

Po druhé světové válce došlo ke dvěma zásadně chybným krokům ze strany státu.

1. Předně v roce 1952 byl potlačen tehdy jednotný Svaz občanů bez vyznání. Už potřetí tak v minulém století tak volnomyš-lenkáři ztratili organizační základnu pro svou činnost (poprvé byla Volná myšlenka zakázána v roce 1914, podruhé byly všechny organizace svobodných myslitelů zakázány nacistickými okupanty v roce 1939).

-  Při vědomí těchto faktů se zejména římskokatolické církvi v letech 1945 až 1989 vlastně vůbec nic nestalo!

-  Došlo sice k jejímu podřízení státní moci, ale její oltářníci se pak mohli věnovat pastorační činnosti a kritika klerikalizmu byla z nejvyšších míst regulována a potlačována.

-  Nikdo, vůbec nikdo nepomýšlel na potlačení existence této církve.

-  Ba naopak - její bohoslužebná aktivita se v určitých mezích nejenom tolerovala, ale i slušně a čistě podporovala.

2. Druhým omylem státní politiky byla tedy přeměna duchovenstva vlastně všech církví a náboženských sdružení ve státní úřednictvo. Zákon o materiálním zabezpečení církví ze strany státu z roku 1951 i dnes dokonale vyhovuje zejména římskému katolicizmu. Přesto se před rokem 1989 v zázemí církevních kruhů objevil požadavek odluky katolické církve od státu ve formě tzv. Navrátilovy petice, předkládané k podpisování v kostelech. ......

Po státním převratu z listopadu 1989 začali katoličtí oltářníci sborově kvílet, lkát a naříkat, jak byli utiskování a mučeni v časech totality. Bleskurychle zapomněli na Navrátilovu petici a místo toho, aby sami uskutečnili svou vlastní odluku od státu - hlavně od státní pokladny a veřejných rozpočtů - vyhlásili program „kooperace" se státem, což nebylo a není nic jiného než nejhorší forma konkordátu s cílem restituovat po „temném středověku" a „protireformačním temnu" vlastně třetí dobu temna v českých dějinách. .....Kvílení neustávalo. Chamtivě a hamižně se formulovaly nové a nové restituční požadavky.

Musela přijít studená sprcha. Přišla v podobě výsledků prvního popřevratového sčítání lidu. V něm se k církvím hlásilo jenom 43 % obyvatel, ke katolicizmu jenom 39 % obyvatel (tedy 57 % občanů se nehlásilo k žádné církvi anebo deklarovalo stav bez vyznání)...... Nářek ani tentokrát neustal, a tak musela přijít nová sprcha, druhé sčítání lidu v roce 2001. V něm se ke katolicizmu „hlásilo" o 12 % občanů méně než před deseti lety!!!

Znamená to, že římskokatolická církev je většinově vydržována z daní občanů bez vyznání, ze státního rozpočtu a z rozpočtu krajů a obcí. Nepokládáme tento stav za normální.

Jak ale tento stav překonat?

Zdá se, že je to nemožné. Katolicizmus je totalitárním spolkem, přímo prototypem všech totalitárních sdružení. .....

Pro skeptickou Českou republiku platí přímá úměra mezi intenzitou indoktrinace a stupněm jejího odmítání obyvatelstvem.

-  Katolicizmus se preferuje všude, i proti evangelickým církvím.

-  Sám sebe pokládá - postižen syndromem samospasitelnosti - za nejlepší ze všech možných náboženství.

-  Bez okolků usiluje o výlučné postavení i ve společnosti, v níž je absolutní převaha bezkonfesijních občanů.

Člověk je skutečně svobodný, pokud sleduje své cíle s absolutní svobodou svědomí. Žádné ideology v sukních nepotřebuje. Absolutní svoboda svědomí jednoho člověka znamená sama o sobě respekt k absolutní svobodě jiných, a v tomto stavu není vůbec zapotřebí jakýchkoliv přikázání. Občan, který systematicky pracuje na své dokonalé svobodě svědomí, si přikazuje sám. V tomto stavu se do popředí dostává nejvyšší zákon mravní, třebas v té podobě, jak jej formuloval například už dávno kněz Bernard Bolzano (1781-1848). V tomto směru se vyvíjí profánní humanizmus lidství - po klikatých stezkách ovšem. A na těchto stezkách se musíme dívat na náboženství a církve s odstupem a z druhého břehu. A v úplnosti odmítat jakýkoliv pokus ze strany církví manipulovat s naším vědomím.

doc. PhDr. Josef Haubelt, DrSc.