DOMOV

Čo si myslel Robert G. Ingersoll o "duchovných"
Obsah D-(všeobecné)

NOVÉ príspevky

 

Kto bol Robert G. Ingersoll?



Robert.G.Ingersoll : O BÁJÍCH A ZÁZRACÍCH (Vydal J.Masár AMA, Bratislava 2003, str. 14-16)

O tzv. duchovných lidech

Pravým účelem a cílem života je štěstí. Je úkolem rozumné úvahy zjistit podmínky lidské­ho štěstí; jsou-li tyto podmínky nalezeny, tu člo­věk skutečně moudrý bude žít podle nich. Štěs­tím nerozumíme pouze požitek z jídla a pití -uspokojování hladu — nýbrž dobrou a správnou životosprávu v nejvyšší a nejlepší podobě. Vní­máme ho jako radost, která pochází z toho, že jsme svoje závazky splnili, že jsme vykonali svou povinnost, nějaký šlechetný čin, že jsme věrně setrvali na svých ideálech, že jsme poznali krásu v přírodě, v umění a ve společenském životě. Štěstí, které se zrodilo z básnictví a hudby a zase plodí uměleckou krásu, je vlastně nejvyšším uspokojením tužeb šlechetné duše.

Štěstí je výsledkem všeho, co je skutečně krásné a zdravé.

Často se však setkáváme s lidmi, kteří tvrdí, že toužit po štěstí je sprosté a ponižující přání. Lidé, kteří tak mluví, o sobě říkají, že jsou „duchovní lidé". Předstírají, že ani za mák nedbají o „smyslné" rozkoše. Tímto světem, tím­to životem prý opovrhují. Údajně nepotřebují štěstí tohoto světa - nýbrž tam toho - posmrtné­ho. Zde prý štěstí člověka kazí - štěstí onoho svě­ta prý však očišťuje a zušlechťuje.

Tito „duchovní lidé" se jmenují proroci, apoš­tolově, auguři, poustevníci, mniši, knězi, papeži, biskupi, faráři.

-  Jsou to nepotřební pobožnůstkáři.

-   Oni neobdělávají půdu, nepracují a nic nevy­rábějí. Žijí z práce druhých.

-  Jsou bohabojnými příživníky. Modlí se za jiné, když tito za ně pracují.

-   Domýšlejí si, že byli vyvoleni Nekonečným, aby poučovali a řídili lidstvo.

-  Jsou zároveň pokorní i drzí, shovívaví i mstiví.

-  Vždy byli, jsou a budou nepřáteli svobody, zpytování a vědění. Věří ve věci nadpřirozené, na zázraky a nesmysly.

-   Svět naplnili nenávistí, pobožnůstkářstvím a strachem.

-   Obhajujíce své věrouky, vždy se dopouštěli všelijakých zločinů a páchali nejohavnější ukrutnosti.

Oni jako světáky a smyslníky udávají ty, kte­ří jsou tak hrubí, že milují svou ženu a své děti, kteří si stavějí domov, kteří mýtí lesy, provozují plavbu po mořích, vzdělávají zem, vytesávají sochy, malují obrazy a zem naplňují láskou a uměním.

Udávali myslitele, na cti utrhali básníkům, spisovatelům, hudebním skladatelům, hercům, řečníkům, pracovníkům — všem těm, kteří tuto zem pro člověka vydobyli.

Podle nich je tento svět pouhou předsíní následujícího světa. Tento svět je prý pro člověka jakousi školou, očistcem, zkušebním místem. Vždy tvrdili, že život na zemi má být stráven pří­pravou na budoucí život; že ti lidé, kteří podpo­rují a poslouchají své „duchovní vůdce", pastýře, budou odměněni věčnými radostmi a — ti ostatní že budou trpět věčná muka.

Tito „duchovní lidé" vždy nenáviděli prá­ci. Nijak se nepřičinili o blahobyt světa. Vždy žili z almužny - z práce druhých. Vždy byli nepřáteli nevinné radosti, zábavy a lásky k lidem